Českem obchází strašidlo komunismu. Zbytečně.

Poslední vládní krize zřejmě nebyla jen plácnutím do vody jako těch šest předchozích. Ve sdělovacích prostředcích se začaly objevovat komentáře a články, jejichž autoři začali bít na poplach před tím, aby v　dolní komoře parlamentu byla převaha levicových poslanců. Komentátoři buď z vlastní fanatické hrůzy před vším levicovým, nebo možná na zadání svých majitelů pravděpodobně pojali myšlenku, že je třeba začít zbrojit do další kampaně typu „Přemluv bábu“.

Jistý sloupkař tuším v HN nedávno označil současnou vládu za volbu menšího zla. Byl k　ní sice hodně kritický, ale pouze v　intencích toho, že skutečnou tragédií by byla teprve vláda opřená o komunistické hlasy. Mohlo by se sice jednat o vládu, která by byla složená ze seriózních odborníků a prosazovala by reformy, jejichž břímě by bylo rozloženo spravedlivě na všechny obyvatele a nejen na střední vrstvy. Mohla by zavést reformy, které by měly výhledově pozitivní dopad na ekonomiku. Mohla by nastartovat hospodářský růst a přivést do Česka zahraniční investory. Mohla by to být vláda, v　níž by nebyli lidé zatížení korupčními skandály. Jeho článek ale vyzněl tak, že ani při splnění všech těchto podmínek by v　jeho očích neměla taková osvícená vláda právo na existenci, pokud by se opírala o komunisty. Takový názor skutečně vyžaduje notnou dávku pravicové zaslepenosti. Nota bene když autor sám nepřichází s　žádnou alternativou současného vládního hnusu.

Je ale zároveň jasné, proč nepřichází. Na pravici totiž taková alternativa neexistuje. Pravicová média zkrátka dostala pokyn oprášit staré dobré strašidlo komunismu a hned s　ním pro jistotu začít hlasitě chrastit. Nejsilnější česká levicová strana přitom nikdy v　polistopadové historii s　komunisty na vládní úrovni nespolupracovala. Sociální demokracie neuzavřela dohodu o podpoře své menšinové vlády komunisty ani v　době, kdy měla levice po volbách v　roce 2002 ve sněmovně 111 mandátů. Kde berou autoři štvavých sloupků v　novinách jistotu, že by k　tomu teď došlo? Na základě toho, že předseda komunistů vystoupil na mítinku ČSSD v　Chomutově? To je přece nesmysl. Možná podvědomě sami dospěli k　názoru, že s ODS, TOP 09, nebo dokonce s Věcmi veřejnými se v　této jejich podobě rozumně vládnout nedá.

Naprostou absenci soudnosti projevil poslanec za péčkaře Rusnok, který se nechal slyšet, že hrozí plíživé a nebezpečné sbližování dvou opozičních sil, které je podobné událostem, jež vyústily v komunistický puč v　roce 1948. Tento pán je očividně bez sebe hrůzou, že by mohlo dojít k novým volbám a on by se už do dolní komory Parlamentu nikdy nepodíval.

Jak ale nevolit vládní strany a zajistit, aby po příštích volbách, které beztak budou zřejmě až v　řádném termínu za dva roky, ani v　případě vítězství levice komunisté neměli podíl na exekutivě? Středoví voliči, nebo voliči pravice, které zklamaly ODS, TOP 09 a Věci veřejné a kteří by nepřekousli vládu opřenou o komunisty, alternativy mají. Je to zcela prosté. Jednak existují koaliční partneři pro soc. dem., se kterými by mohla bez velkých problémů spolupracovat a na komunisty by se spoléhat vůbec nemusela. To by ale právě od bývalých voličů TOP 09 a ODS museli dostat hlasy zelení a lidovci. Druhou šancí je výrazné vítězství středolevicové sociální demokracie, která by byla sama schopná sestavit vládu bez podpory kohokoliv. Každý musí uznat, že v　takovém případě by strach z　návratu komunistů k　moci byl zcela bezpředmětný.

To by ovšem sociální demokracie musela posbírat voliče pidistran jako jsou zemanovci, Věci veřejné nebo Suverenita, ČSSD by musela mít šanci prezentovat svůj program i středovým voličům, kteří k　volbám často vůbec nechodí, a oslovit i bývalé voliče pravice, kteří jsou znechuceni politikou natolik, že by tentokrát třeba už volit nešli. Zároveň by nesměla ztratit žádného ze svých tradičních voličů a především by si musela zachovat tvář i s　ohledem na to, že čím více by se zdálo, že ve volbách uspěje, tím více by se kolem ní točila smečka hochštaplerů, kteří by se snažili získat vliv na rozhodování v　případě jejího volebního vítězství. Je to téměř nadlidský úkol a je otázkou, zda by to strana zvládla. Proto je možná z　jejího pohledu dobře, že volby nebudou už za dva měsíce, ale až za dva roky. Bude tak mít prostor se o tyto nelehké úkoly alespoň pokusit…