Revizionista Bendl

Ministr zemědělství učí, kterak rychle zatočit se zpátečníky po občansku a demokraticku.

  V přehršli zpráv o zásadových vicepremiérkách, kterým jde principiálně o blaho občanů a celé země či prezidentských kandidátech velebících komunismus téměř zanikla noticka o chystané změně ve vedení Národního zemědělského muzea v Praze.

  Monstrózní budova na Letné bude mít pravděpodobně nového šéfa z rozhodnutí ministra zemědělství, milovníka rybolovu a spasitele středočeského zdravotnictví Petra Bendla. Zdá se, že jediným požadavkem na nového ředitele bude loajalita oficiálnímu výkladu fungování českého zemědělství před listopadem 89 a v dnešních dnech. A to s ohledem na hlavní důvod k odvolání ředitele stávajícího, který ministr Bendl uvedl sdělovacím prostředkům.

  Bezhlavý antikomunistický diskurz je Bendlově mateřské ODS vlastní. Polygon House uvádí jako jediný správný historický pohled do doby před třiadvaceti lety negaci všeho, co před převratem fungovalo (s výjimkou disentu, i když… jeden nikdy neví). Publikace České zemědělství očima těch, kteří u toho byli, mapuje vývoj českého zemědělství v posledních 60 letech a polistopadovou éru označuje jako proměnu s divnými výsledky, tedy zjednodušeně jako pozvolný úpadek. Není se co divit. S ohledem na produkci si nevedeme ve srovnání s obdobím socialismu lépe. Pokud se tedy nebavíme o úrodě fotovoltaických elektráren na hektar orné půdy – v tom jsme vpravdě nadčasoví.

  A o tom má asi právě kniha být. Nikoliv o dodržování lidských práv v oblasti zemědělství (i když kritika kolektivizace se také objevuje). Ale o tom, že z rozvinutého zemědělství, které bylo schopné jakž takž zajistit potravinovou soběstačnost státu, jsme dospěli do stádia, kdy po útlumu v letech kolem přelomu tisíciletí začínají klopotně, ale přece jen prosperovat malé rodinné farmy (a stát jim to nijak neulehčuje, viz. snaha o zrušení tzv. zelené nafty posledním Kalouskovým zdražovacím balíčkem) a v menší míře i družstva specializující se na „bio produkty“ (tedy dnes se jim tak říká, dříve to byly zkrátka „produkty“). Ty ovšem nejsou určeny širokým vrstvám obyvatel, ale pouze lidem z okolí (s ohledem na ceny pohonných hmot), potažmo obyvatelům měst, kteří jsou ochotní si za kvalitu připlatit. Na ostatní zbývají polské sýry doladěné posypovou solí, jablka bůhvíodkud a hnojená bůhvíčím, případně prošlé flaksy ponořené v pestrobarevné šmakuládě zakrývající pach, chuť a vzhled plesnivějícího masa. Řízky stojí ze dne na den dvojnásobek, jsme totiž závislí na německém trhu s vepřovým, neboť naše produkce jde od deseti k pěti.

  Graf prudkého poklesu po roce 89 na přebalu publikace byl trnem v oku pravicovým korektorům veřejného mínění, a proto, pravděpodobně v zaslepenosti nenávistí vůči všemu komunistickému, sáhlo ministerstvo po činu vpravdě demokratickém – vyhazovu ředitele muzea, které vydání knihy zaštítilo. Statistické údaje totiž lze změnit dost těžko. K analogii s normalizačními praktikami už teď chybí jen zdiskreditovat autory knihy a řádně vyplísnit vydavatelství. Že by šlo o vzorová občanská demokratická rozhodnutí, netřeba zdůrazňovat. Právě takováto rozhodnutí se ukazují být nejlepší psychologickou volební kampaní KSČM. A není se čemu divit.

  Ale to nic, medí si Polygon House. Vyděržať! Plány revanšistů zhatí modří vepři boubelatí.